Takhle nějak by mohl vypadat report nejmenovaného závodníka z Lawi Tour 2015.
S kamarádem jsme vášniví cyklisté-amatéři a objíždíme kde jaký cyklistický závod v okolí, nevynecháváme ani přenosy Eurosportu a zvláště klasiky. To je prostě grandiózní podívaná na gladiátory na kole! Zvláště souboj Sagana se Štybym na letošní Strade biance a jejich technika jízdy na kole to bylo dech beroucí!
Pro nás hobíky je to podívaná hodně motivující a chuť to okusit na amatérské ůrovni při Strade Biance na Flandrech či Paris Roubaix Challenge tu je, ovšem je to o financích a času! Je tu ale ještě jedna možnost jak prubnout co tělo a matroš vydrží!
„Ve středních Čechách prej žije nějakej magor co dělá silničářský závody po kostkách v bývalém vojenském prostoru, prej 10 km kostek v každým z pěti okruhů!“ Tím to začalo. „Pavé Tour v Milovicích nás uhranulo! Jak víme, tento podnik tu je již potřetí a ten blázen prej chystá i něco na podzim 5.září v Dobrovicích!“ Řekli jsme si, jestli to v Dobrovicích bude taková krásná bláznivina jako Pavé tak do toho půjdem!
Je 5.září, stojíme na startu Lawi Tour na kopci u Vinařického zámku ,který se majestátně tyčí nad Dobrovicí. Z výšky pozorujem kouřící komín Dobrovického cukrovaru, ten stejně jako Vinařický zámek v průběhu závodu spatříme ještě několikrát, budou to takové naše bójky v rozbouřeném moři cyklistického pelotonu! V 11 hodin vystartoval 150 hlavý balík a hned z kopce, naštěstí se nejela žádná sjezdařská kudla, pořadatel vrazil před balík na první dva kiláky zpomalovací auto, ovšem po těch dvou kilometrech začalo peklo! Mělo to své důvody, které jsem pochopil až v průběhu závodu, a je to tu a začínám chápat , cedule u krajnice upozorňuje závodníky že za 100 metrů vlítnou na první z ůseku prašných cest , tempo a nervozita stoupá, každý chce na polňačku vjet v prvním sledu, pár maníků se v tom přetlaku vyloktovalo do pangejtu, naštěstí já jsem byl v ten moment na dobré figuře a jiż to valím po udusané pískové cestě
Gumy jsem si na doporučení vzal radši 25ky, ale myslím že na klasice 23mm by to šlo taky, občas my od gumy odletí nějaký ten zatoulaný oblázek nebo chytnu malou díru, ale v pískové cestě to je spíš mělká prohlubeň bez ostrých zlomů. Oči mám na stopkách a krk natahuju jak žirafa abych viděl přes borce před sebou co mě čeká od povrchu. Povrch je fakt super připravenej, je to válcovaný a udusaný písek na 2200 metrů dlouhým ůseku, pořadatel si tu pěkně vyhrál 🙂
V Jabkenicích vjíždíme opět na super asfalt, koutkem oka sleduji práci zdejších pořadatelů dle mundůru asi místních hasičů kteří tu zastavují dopravu! Valíme po krásným asfaltu a v dálce vidím Vinařický zámek a Dobrovický komín, blížíme se opět k Dobrovici ovšem z druhé strany, z okraje Dobrovice stoupáme pořádným prďákem na Bojetice, pole se trhá až na nejvyšším bodě závodu z něhož frčíme šusem po dost drncavým povrchu do údolí kde jak jsem zjistil je už dost prořídlý balík! Následuje trochu nudná, lehce zvlněná část kde nás dojelo početné pole odpadlíků, nikdo nechce tahat, místní znalci vědí co následuje.
Na řadě je další úsek prašné, neboli pískové cesty. Opět se to v balíku začíná vařit a nejen kvůli pozici při nájezdu do ůseku, zde je pískový lom a cesta je opravdu luxusní a hodně široká i proto se tu pořadatel rozhodl uďelat rychlostní prémii. Co následovalo, to byl jedním slovem masakr. Vlítli jsme přes krátkou panelku na ůsek a vpředu do toho začalo bušit několik známých tváří z cyklokrosu v čele s Kyzivátem. Bylo úchvatné pozorovat krosaře, jak dokážou dávkovat sílu do pedálů na pískovém povrchu aniž by se jim prokluzovala kola. Holt profíci!
No už začínám tušit, co je ten Beny zač. Tak říkají tomu týpkovi, co to organizuje a to netuším co následuje ! Ani nevím, kdo tam tu prémii vyhrál měl jsem co dělat abych se udržel v hlavním balíku, nicméně tento kilometrový úsek se spurtem nás pěkně natáhl. Když jsme se po spurtu trochu uklidnili, valili jsme to dál zvlněnou krajinou přes nějaké Domousnice a Petkovy. Po levé ruce se zvedal Chlumský hřeben, jenž se údajně táhne od Mladé Boleslavi až někam k Jičínu. Vlastně i start na Vinařicích byl z tohoto hřebenu, na 15 km byl opět tento vrch použit při stoupání na Bojetice a ještě dvakrát jsme ho měli pokořit!
Svištěli jsme si to padesátkou rovinatou krajinou hezky po větru, no prostě pohoda. Bohužel to netrvalo dlouho a ze předu se začalo řvát: „vostrá levá !!“ Kdo říká, že do pekla se jede dolů ten kecá. Tady to bylo do pekla nahoru. Totálně rozdrncaná silnice a zároveň mírně se utahující stoupání. Vlevo ohrady s krávama a u silničky hromady hnoje s mouchama. Plíce trpí nedostatkem kyslíku a přebytkem much, tempo se zvyšuje. A proč ? Cedule to říká jasně, za 500 metrů vrchařská prémie. U značky 100m VP začínám bědovat a propadám se polem. „Ty vole“, říká jezdec vedle mě, zvednu oči a nechápu !!! Vjíždím do lesního úvozu, kde končí asfalt a do cíle VP ještě 80 metrů, jedu po něčem co nevím jak nazvat. Ale nakonec se to docela dá.
A aby toho nebylo málo, ještě musíme při stoupání třikrát přejíždět odvodňovací kanály vedoucí napříč přes cestu. Aspoň že jsou přes ně litinové rohože! Chci osobně poznat toho Benyho ! Zbývajících 500 metrů po jemné šotolině a hlavně rovině byla procházka. Že mi ujel ten hlavní balík, mi už vůbec nevadilo, protože to co jsem kdy zažil na silničním kole je dnešním dnem překonáno!
Následuje drncavý sjezd do Žerčic a v Jabkenicích nájíždím na polní cestu jakožto čtvrtý neasfaltový sektor a děkovně pokynu místním hasičům! Při sólo dvoukilometrovém stoupání serpentínami do cíle u zámku Vinařice jsem si již vychutnával atmosféru závodu a těšil se na pivko a sdílení zážitků… 🙂
Kdo vyhrál Lawi Tour ? Na to už si musíme počkat do 5.září 2015